Na zahradě se objevil nový pomocník. Je malý, silný, pohybuje se na pásech a dostal jméno Taurus – býček. Jde o minibagr, se kterým se teprve potřebuji pořádně seznámit a naučit se ho bezpečně ovládat.
Zatím stojí poslušně na svém místě a tváří se nenápadně. Já už mu ale v duchu přidělila tolik práce, že kdyby to tušil, možná by se raději zahrabal sám.
Moje zahrada vzniká na místě s tvrdou, udusanou a místy kamenitou půdou. Obyčejná jáma pro stromek se tu někdy dokáže proměnit v pořádnou zkoušku vytrvalosti. Člověk začne s rýčem, pokračuje krumpáčem a po chvíli získá podezření, že stromek měl být patrně zasazen někde úplně jinde.
Právě při hloubení jam pro stromy, keře a růže by mi mohl Taurus ušetřit spoustu těžké práce. Představa, že tentokrát nebudu půl dne přesvědčovat zem, aby laskavě ustoupila o několik centimetrů, je nesmírně lákavá.
Velké plány mám také s okraji zahrady, kde se terén zvedá směrem k plotu. Postupně by tam mohly vzniknout jemně stupňovité záhony s oblými liniemi, růžemi, trvalkami, okrasnými travami a menšími keři.
Žádné rovné pásy podle pravítka. Mnohem víc mě lákají záhony, které se budou lehce vlnit, tu se rozšíří, jinde zase zúží a za další zatáčkou ukážou něco, co z prvního pohledu vůbec nebylo vidět.
Taurus by mohl pomoci s hrubým vytvarováním terénu. Zbytek už přijde na řadu pěkně ručně, kámen po kameni a rostlina po rostlině. A pravděpodobně také květináč po květináči, protože rostlin se mi doma záhadně objevuje vždy o něco víc než připraveného místa.
Nejdřív mě však čeká klidné učení na rovině. Býček je sice malý a šikovný, pořád je to ale těžký stroj, ke kterému patří opatrnost a respekt.
Žádné závody, prudké manévry ani zahradní hrdinství se proto konat nebudou. Zcela mi postačí, když vyhloubí jámu a já při tom zůstanu nahoře.
Zatím tedy čeká na svoji první opravdovou zahradní práci. Možná má pocit, že se dostal na klidné místo plné stromů, květin a ptačího zpěvu.
Chudák malý býk ještě netuší, že si ho pořídila Vesničanka.. 😁

