Nová členka Vesničanky

Na dvorku se objevily nové tlapky, malé chlupaté tornádo a také další důvod k úsměvu.  K Vesničance totiž přibyla Saša – štěně zlatého retrívra, které je zatím víc světlé než zlaté a rozhodně nezůstane dlouho bez povšimnutí.

Saša je takové opatrné kvítko. Chvíli všechno pozoruje zpovzdálí, a když získá odvahu, najednou je jí plný celý dvorek. Neustále se motá pod nohama, poskakuje kolem a s nadšením objevuje úplně všechno.

Jenže vedle dvora se nachází zahrada s vyvýšenými záhony a právě tam Saša objevila svůj dosud největší životní koníček. Vyvýšené záhony totiž vůbec nepovažuje za záhony. Spíš za zvláštní psí atrakci, na kterou se dá vyskočit a odkud je potřeba vytahat všechno, co jen trochu čouhá ven.

A tak jsem brzy zjistila, že společné zahradničení zatím ještě chvíli počká. Ve chvíli, kdy Saša vyrazí do záhonů se mnou, se totiž z obyčejného pletí stává hlavně kontrola toho, co právě mizí, létá vzduchem nebo se nadšeně přenáší po zahradě.

Velkou lásku si Saša našla také k vodě. Na dvorku má malou plastovou mušli, která měla původně sloužit jako dětské pískoviště, ale Saše ke štěstí stačí trocha vody a během chvíle v ní řádí jako malá divoška. A ještě větší radost přichází ve chvíli, kdy se někde na zemi vylije voda a pomalu se vsakuje do trávy. To je okamžik, který si Saša nikdy nenechá ujít a během pár vteřin se z ní stává malé chlupaté čuňátko.

Hrabání ji zatím příliš neláká, ale fantazie jí rozhodně nechybí. A i když občas působí trochu nesměle, umí během pár chvil rozběhat celý dvorek a připomenout, že ty nejveselejší chvíle často vznikají úplně neplánovaně…