Rajčatové šílenství začíná!

Letos to u rajčat začalo trochu jinak než jindy…

Výsev se vlivem událostí posunul až na 9. dubna, což na první pohled působí pozdě.
V nadmořské výšce 525 metrů to ale nakonec dává svůj smysl – právě v chladnějších oblastech se pozdější termíny často osvědčují. Rostliny mají hned od začátku víc světla, nevytahují se a působí pevněji a vyrovnaněji. Najednou není potřeba tolik „zachraňovat“ slabé sazeničky a všechno se rozjíždí přirozeněji. Mnohdy snadno doženou i ty včasně vyseté.
Možná právě takové malé posuny nakonec ukážou, že i zdánlivé zpoždění si umí najít svou vlastní cestu.

Ve výsevu letos drtivě převažují odrůdy, ke kterým jsem se dostala brzy zjara od pěstitelů, kteří je už měli vyzkoušené.
Když jsem uviděla fotografie jejich plodů, bylo jasno – některým věcem se prostě nedá odolat … 🤣

Výběr je barevně i tvarově úžasně pestrý.
Velkou část tvoří tyčkové rostliny, které patří k mým největším oblíbencům, a doplňují je i zástupci skupiny Dwarf, kteří letos dostávají poprvé svůj prostor.

Klasická keříčková rajčata si pro tento rok dávají pauzu.
O to víc si o slovo řekly barevné Tumblingy, které ještě přijdou na řadu a celé to rajčatové šílenství nechají ze závěsů splývat jako malé kudrnaté vodopády.

U některých novinek mám k dispozici jen malé množství osiva, a tak jim dám víc klidu i odstupu od ostatních, abych se ujistila, že plody zůstanou věrné své odrůdě.
Právě tyhle si říkají o semenaření – tak, aby si zachovaly svůj charakter a z další generace vyrostlo přesně to, co bylo zaseté.

Pro klíčení jsem si připravila velké, vespodu proděravěné kelímky od jogurtů a zakysané smetany, které tak dostaly další šanci v duchu recyklace.
Přesátý kompost jsem dala zhruba do dvou třetin a zbytek doplnila perlitem až po okraj.
Den před výsevem jsem vše prolila vodou s lignohumátem, aby byl základ pěkně připravený.
Do perlitu jsem pak uložila jednotlivá semínka, většinou po dvou do kelímku, někdy i víc, vždycky s dostatečnými rozestupy.

Jakmile rostlinky zesílí, jejich kořínky si samy najdou cestu níž ke kompostu, takže odpadá jedno přesazování.
Po zasetí jsem jim ještě dopřála zálivku s lignohumátem pro dobrý start a přenesla je do karavanu, který mi postupně roste v takovou malou zahradní základnu. Nahoře jsem vše zakryla bublinkovou fólií a předem si připravila i štítky, abych měla přehled, co kde právě klíčí.

Až přijde čas výsadby, dopřeji sazenicím i první přilepšení v podobě křepelčího hnojiva, které se tu přirozeně nabízí.

A tak se to letos všechno pomalu rozjíždí – od prvních krůčků až po chvíle, kdy se ukáže, co si která odrůda přinesla s sebou.
Některé zůstanou jen vzpomínkou na jednu sezónu, jiné si zase řeknou o návrat… a třeba i o vlastní osivo, které pak poputuje dál..